Královny naší pekárny

Královny naší pekárny jsou dvě. Jedna se jmenuje Špalda a druhá Pohanka. Vládnou obě stejným dílem, i když každá svým osobitým způsobem. Tyhle královny si už na začátku svého působení v pekárně vybrala Svatava Bukvová a my Vám v tomto článku prozradíme proč!

Původně se v pekárně pekly klasické hanácké koláče, buchty i zákusky z pšeničné mouky. Svatka se však mnoho let zabývá zdravím, a to se promítá i v její kuchyni, proto i ty zmiňované moučníky podlehly jejím inovacím a přednost před pšenicí dostaly obiloviny nešlechtěné, které tvořily velký podíl v jídelníčku našich předků.

Pšeničná mouka byla nahrazena špaldovou, cukr nahrazen třtinovým nerafinovaným, a i jeho množství bylo sníženo, dbá se na kvalitu surovin i na jejich lokálnost...

O pozitivních vlastnostech těchto dvou královen se dočtete níže v trochu odbornějším textu, ale nenechte se jím odradit, není to dlouhé čtení a jeho odbornost neubírá na zajímavosti.

Špalda

Pšenice špalda je, jak s oblibou říkáme, hodná sestřička pšenice. Jedná se o prastarou obilninu z Blízkého Východu, ale pěstovali ji také Keltové a Germáni. Špaldové zrno má vysoký obsah pomalých sacharidů, je však více ceněna pro vysoký obsah rostlinných bílkovin. Nesmíme také opomenout významné množství vitamínu B a betakarotenu, draslíku, vápníku, hořčíku, fosforu, železa a zinku.

Špalda obsahuje lepek! Není proto vhodná pro přísnou bezlepkovou dietu, avšak u některých onemocnění souvisejících s nesnášenlivostí lepku je špalda ve srovnání s jinými lepek obsahujícími obilninami lépe tolerována, což je třeba raději ověřit v praxi.

Špalda napomáhá zmírnit projevy syndromu dráždivého tračníku, zvláště, je-li použita v doprovodu s kváskem, jelikož kvásek vyrobený tradičním způsobem pomáhá rozložit sacharidy krátkého řetězce, což je nutno rovněž vyzkoušet, neboť organismus každého reaguje různě.

Pohanka

Pohanka je přirozeně bezlepková obilnina, jejíž pravlastí je oblast jihovýchodní Asie, odtud se její pěstování rozšířilo do Číny a Indie (národy severní Indie pohanku znaly již před 2500 lety). Výskyt pohanky v Evropě byl zaznamenám v souvislosti s nájezdy Tatarů ve 13. století, kteří ji ve svých kožených měšcích zavěšených u koňských sedel do našich zemí dovezli. Původní obyvatelé je považovali za pohany a tento název se ujal i pro dovezenou obilninu, tak tedy POHANKA.

V semenech pohanky najdete draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan, zinek... nejvíce je však pohanka ceněna pro vysoký obsah rutinu, který působí léčivě na cévy v celém organismu, vrací jim pružnost, zmírňuje potíže s křečovými žílami. Rutin spolu s vitamínem C snižuje riziko trombózy, infarktu a mozkové mrtvice. Neméně důležitým vitamínem v pohance je cholin, který regeneruje jaterní buňky a zároveň pomáhá odbourat nahromaděný tuk v játrech. Dále pohanka obsahuje kyselinu linoleovou, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi.

O příznivých vlivech pohanky na lidský organismus bychom mohli pokračovat dále, zkrátka pohanka pro je také zdrojem plnohodnotných bílkovin, hodí se tedy i do vegetariánské kuchyně. Je přirozeně bezlepková, pro její obsah stopových prvků a minerálních látek je vhodná rovněž při těhotenství i v geriatrii a ocení ji také diabetici.

Zdroje:

ŠMAJSTRLA, Zdeněk. Pohanka ve mlýně a v kuchyni. 2. vydání. Rožnov pod Radhoštěm: TNM, 2000. ISBN 978-80-238-5383-4.

MOMČILOVÁ, Pavla. Špalda a ječmen ve zdravé kuchyni: teplé a studené pokrmy, pečivo, dezerty, nápoje. Čestlice: Pavla Momčilová - Medica Publishing, 2003. Sešity zdravé výživy. ISBN 80-85936-44-5.

CELOSTNIMEDICINA.CZ: Informační server o zdraví z pohledu celostní, přírodní, alternativní medicíny [online]. [cit. 2019-06-14]. Dostupné z: https://www.celostnimedicina.cz